Sněžka

30.11.2019

Vím, vím, vím ... asi si říkáte, že tohle není nějaká zváštní a ojedinělá fotka. Máte celkem pravdu. Takových záběrů jsou opravdu miliony. Nicméně, ne úplně z těch samých míst a v tuto hodinu. Začněme ale popořádku.

Minulý rok v říjnu panovalo opravdu překrásné letní počasí a tak jsem vyrazil s rodinou na prodloužený víkend do Pece pod Sněžkou. Už několik roků jsem měl spadeno na pár fotek z hřebenů. Ty ale vyžadovaly ideální počasí a jelikož tam zavítáme 1-2x za rok, tak jsem ani moc nepočítal s tím, že by se vše někdy sešlo.

Člověk míní, náhoda a příroda mění.

Jedna z těch zamýšlených scenérií byla "Sněžka při západu slunce". I když jsem byl na tomto místě snad už 40 krát, tak při západu ještě nikdy. Fotku jsem si plánoval tak, aby paprsky zapadajícího slunce olízly vrcholek Sněžky a nasvítily i kapličku. Tuto teoretickou kompozici a přání jsem znal zatím jen z internetových aplikací průběhu slunečního svitu www.suncalc.org , apod. Bude ale realita opravdu taková?? Když to nezkusím, tak se to nikdy nedozvím.

Vše jsem sbalil a s dostatečnou časovou rezervou se začal drápat na hřebeny hor. Batoh byl ale dost těžký, jelikož jsem předpokládal, že po náročném výstupu s celým vybavením budu spocený a budu muset ještě tak hodinku čekat na západ slunce. Vzal jsem si tedy kompletní suché oblečení na převlečení ... a udělal jsem velice dobře.

Po dvou hodinách strojového tempa jsem po mém příchodu našel kapličku v obležení turistů, kteří si fotili Sněžku. Všichni ale fotili jen mobilem z hlavní cesty a nikoho nenapadlo udělat pár kroků stranou a docílit tím lepší kompozici. Na hřebenech sice stále panovalo poměrně teplé počasí ale dost foukalo a s postupujícím časem začala teplota výrazně klesat. Se západem slunce turisti nenávratně zmizeli a stejně tak i schopnost jejich drahých mobilů pořídit za šera dobrou fotku. Můj čas ale teprve přicházel. Teď se ukáže, jestli moje teoretická příprava bude odpovídat realitě. Stativ, foťák, powerbanku, dálkovou spoušť ... vše jsem rozložil a jal je poskakovat okolo, jako indiánský náčelník okolo totemu, abych se trochu zahřál. Raději jsem čas od času zmáčkl spoušť abych měl alespoň něco, pokud by moje teorie vzala za své.

Nastala tzv. modrá hodinka - teda ve skutečnosti je to jen asi patnáctiminutovka - a zatím šlo slunce přesně podle jízdního řádu. Vše již bylo dávno potemnělé, jen vrcholek Sněžky, kapličku a mraky olizovaly poslední paprsky. Nikde jinde, než na hřebenech hor, nenastane tma tak rychle. Ono "poslední olíznutí" je otázka jen několika desítek vteřin a pak už je opravdu tma. Nádhera, paráda, ... povedlo se. Kdyby mě někdo viděl, jak se tam ve tmě raduju a směju na celé kolo, tak by asi zavolal doktora Chocholouška. Ti z Vás, kteří si přírodu dovedete užít a vychutnat takovéto chvíle, tak mě určitě dáte zapravdu.

Ještě jsem čekal až vyjdou hvězdy, že bych snad udělal "star trail" ale blízko na polské straně je hodně velkých měst, která svítí jak majáky. Všechno jsem proto uklidil a vydal se, za svitu čelovek, zpět do Pece. Do hotelu jsem dorazil pěkně vyhladovělej v momentu, kdy číšníci brali poslední objednávky.

Opět jeden pěknej zážitek. Mějte se a zas příště.