V dlouhém čase V.

15.05.2020

Dobrý den příznivcům fotografie.

Po pár týdnech jsem opět vyrazil do terénu, hledat další motiv do mé série černobílých fotek. Nejezdil jsem nikam moc daleko. Už před nějakou dobou mě totiž zaujala nově postavená administrativní budova na pražské Pankráci. Projíždí se okolo ní po dálnici D1, ale jelikož je třeba dávat pozor na kolemjedoucí auta, tak jsem nikdy neměl moc příležitostí si ji, co by řidič, prohlédnout. Vypravil jsem se k ní tedy pěšky.

Mám rád okrouhlé tvary a pozvolné přechody a tato budova mi toto vše nabídla vrchovatou měrou. Obcházel jsem okolo a připadal si, jako bych detailně zkoumal nahé ženské tělo se všemi tajuplnými křivkami a těšil se, co objevím za dalším ohybem. Fantazie pracovala naplno, až se mi z toho zatočila hlava ... ale ne, konec snění. Důvod je daleko prostší. Zatočila se mi proto, že koukám pořád nahoru.

Vrátil jsem se do reality. Chtěl jsem mít takový záběr, kde by vynikla právě ta ladnost. Ještě jednou jsem budovu obešel a vybral si dobrý úhel. Moc prostoru na focení tam ale není. Dům je sevřený z jedné strany protihlukovou bariérou od dálnice a z druhé další moderní stavbou.

Musel jsem si pospíšit. Mraky na obloze se začínaly protrhávat a za jasné oblohy bych se dostal na moc krátký časy. Ještěže dnes plují mraky obzvlášť rychle. Čtyřicetivteřinová expozice nakonec stačila.

Barevný prvek je dnes opravdu mikro a na první pohled neznatelný. Na druhou stranu se tím nenaruší ta symetrie a ladnost křivek.

Tak zase příště.