V dlouhém čase I.

25.03.2020

Dobrý den, všem příznivcům fotografie.

Z roku 1991 se opět přenesme do současnosti. Letos v zimě jsem si vymyslel nový dlouhodobý soukromý projekt. Nepřišel jsem na nic originálního ale inspirovala mě architektka a fotografka Julia Anna Gospodarou (https://www.youtube.com/user/juliaannagospodarou) s jejími úžasnými černobílými dlouhoexpozičními záběry moderní architektury. Tomuto specifickému stylu fotografování a následné postprodukci se říká "Fine Art Photography". Jelikož mám doma v šuplíku silný ND filtr, tedy jakési tmavé sluneční brýle na objektiv, které mnohonásobně prodlužují expozici, rozhodl jsem se zachytit tímto způsobem dominanty Prahy. Nechtěl jsem ale styl Julie jen tak oprásknout. Dlouho jsem o tom přemýšlel, ale pořád jsem nevěděl, jak jinak to uchopit, co k tomu přidat, ubrat nebo udělat jinak, abych byl alespoň trochu originální. Spoléhal jsem tedy na momentální osvícení až přímo na místě při focení.

Jelikož jsou k tomu pěknému efektu pohybu a dynamiky potřeba mračna, a nejlépe když rychleji plují, tak jen co se koncem ledna nad Prahou nějaká objevila, tak jsem vyrazil. První moje kroky směřovaly na Pankrác, kde je dost zajímavých moderních staveb. Dlouho jsem obcházel tu krásnou oblou stavbu a vybíral nejlepší úhel. Pořídil jsem pár celkových pohledů, a jelikož už jsem byl promrzlý na kost, tak jsem to chtěl zabalit a jít domu. Po cestě k autu jsem se na chvíli zastavil u takového výklenku a ještě promýšlel jeden záběr, když jsem si všiml v prvním patře dvou růžovočervených křesílek. Chvíli jsem na ně jen tak koukal ale pak mě to napadlo. Bingo!!! Ten kreativní nápad a odlišení byl na světě. Nechám fotku v černobílé verzi ale budu se pokoušet vždy najít nějaký malý barevný detail, který na fotce přiznám. Jen to celé nesmí působit moc násilně.

Doma jsem se hned pustil do zpracování. Udělal jsem dvě verze. Jednu úplně celou černobílou a u druhé jsem přiznal ta barevná křesílka. Obě fotky jsem pak poslal pár lidem, o kterých vím, že mají vytříbený vkus a smysl pro estetiku, aby mi můj záměr posoudili. Křesílka vyhrála na plné čáře. Ten malý barevný detail fotku oživí a dá ji vtip. To je přesně to, co celou sérii propojí do celku. Jen mě bylo jasné, že ne vždy se to tak jemně podaří a někdy bude obtížné vůbec nějaký barevný detail najít a do fotky nenásilně zakomponovat.

Pro technicky zvídavé čtenáře ještě připojím pár informací. Použil jsem filtr ND 3.0 1000x, tedy takový, který prodlužuje čas o 10EV (expozičních hodnot). Dostal jsem se tak na délku expozice kolem 1 minuty.

Mějte se prima a příště zajdeme na nádraží.