Kostel Svatého Šimona a Judy

06.12.2019

Je to zvláštní ale zatím všechny uveřejněné fotky v této sekci jsou černobílé. Rozhodně to není pravidlem - dělám převážně barevné fotky - ale nějak se to teď sešlo. Nicméně, černobílé fotky mám moc rád. Mají své velké kouzlo a dovedou vyjádřit ohromné drama. A právě o drama a tajemno dnes půjde především.

Myslím, že nemusím psát o tom, kdo byl Foglar a Vontové. V Praze existuje takové volné sdružení lidí, kteří Foglara a Vonty vyznávají a už několik let po sobě pořádají mini exkurze pro úzký okruh lidí do zapadlých dvorků a půd pražského Starého města, jako vzpomínku a uctění památky pana Foglara,  jeho Vontů a Jana Tleskače. Na jednu takovou výpravu jsem se na pozvání dostal letos také. Od kamaráda Vonta jsem věděl, že bude možný přístup na půdu tohoto kostela a že si mám vzít foťák. Utajený sraz pro vybrané byl před kostelem Svatého Šimona a Judy za nemocnicí Na Františku, který je součástí kláštera Milosrdných bratří.

V tu sobotu, přesně v 10 hodin ráno se před kostelem srotilo asi 25-30 lidí a po krátké exkurzi s odborným výkladem o kostele jsme se vypravili na půdu. Musím říct, že v úžasnějším a tajuplnějším prostoru jsem asi nikdy nebyl. To se Vám prostě zatají dech. Celý krov je víc jak 12 metrů vysoký, na délku má nějakých 40 metrů a na šířku minimálně 15 metrů. Velká část trámů je původních - několik set let starých, vždyť historie kostela sahá až do roku 1620.

Nelenil jsem, vybral si nejlepší místo, rozložil stativ a připravil foťák. I když jsem s sebou měl 16 milimetrový objektiv, tak se mě do jednoho záběru ten ohromný prostor nevešel. Zvolil jsem tedy vertikální panorama ze dvou fotek. Kvůli redukci šumu jsem v tom šeru musel nastavit nízké ISO a opět víc zaclonit, abych měl vše ostré. Ještě jsem si v mobilní aplikaci překontroloval výpočtem hloubku ostrosti. S časem jsem se dostal na 15 vteřin a tak jsem musel počkat, až všichni odejdou a na houpající se prkenné lávce zůstanu na pár minut sám. Byl jsem trochu nervózní, protože se už taková příležitost nejspíš nikdy nebude opakovat. Na focení jsem měl jen něco málo přes minutu. Stačilo to a povedlo se to.

Rád se na tu fotku dívám, protože ten prostor je úplně úchvatný. Musím se poklonit také foťáku, protože i bez HDR je schopný zachytit velké detaily, jak v jasech, tak i stínech. Jeho dynamický rozsah je ohromný - na jedné straně bylo prudké světlo od vikýře, na druhé naprostá temnota. Tak ještě prozradím čím fotím - bezzrcadlovkou Sony A7+nativním objektivem Zeiss 16-35 mm.

Udělal jsem dvě verze - nevím, jestli je lepší barevná nebo černobílá. Posuďte sami.

Mějte se prima, zas někdy příště a Vontům zdar.